Žili jsme i bez turistiky
Dvě strany nepálského otevírání se světu
Ještě před čtyřmi lety se dali Češi, kteří během jednoho roku navštívili Nepál jako turisté, spočítat na prstech jedné ruky. Těžiště česko-nepálských kontaktů spočívalo v horolezectví, v pobytu českých, respektive česko-slovenských skupin alpinistů v Himaláji, případně v účasti jednotlivců v mezinárodních horolezeckých výpravách. Tento způsob návštěvy Nepálu je pro naše občany nadále obvyklý, ale rozhodně ne převažující. Dnes se pod „střechou světa“ stále více prosazuje turismus se vším, co k němu patří. Pro samotný Nepál to přináší dobré i zlé, neboť existují dvě strany nepálského otevírání se světu.Pod Himálajem není nic jednoznačné. Stejné ano i ne, které lze říci k turistice, patří k nepálské demokracii, hospodářskému rozvoji či vztahu měst a venkova. Jestliže je Nepál sám o sobě chudou zemí, pak venkov ve srovnání s městy je chudoba sama. Turista nevychází z údivu, jak málo stačí lidem v odlehlých vesnicích k životu - doslova pověstná hrst rýže na den, rohož a přikrývka ke spaní. Prakticky vše potřebné se urodí na políčkách a tam, kde se je nepodařilo vybudovat, se pase dobytek. Donedávna tento systém fungoval, ale dnes se země potýká s deforestací, rozsáhlým odlesněním. Dobytek pomalu ničí rostlinný kryt, a co zbyde, sebere člověk a spálí. Zůstává jen holina, která otvírá volnou cestu půdní erozi. Vláda se sice pokoušela zavést jako alternativní palivo kerosin, ale neuspěla.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
