Rosa na kolejích
„Dráha je jako světlo v opuštěné ulici,“ říká monarchista, básník a legendární výpravčí z Mníšku pod Brdy Martin Kubík
V čekárně malého nádraží je ticho a prázdno. Jen několik bzučících much naráží do tabulek zaprášeného okna. V rohu visí zažloutlý jízdní řád.Okénkem pokladny je skrz pomačkanou záclonku vidět do služební místnosti. U stolku s otevřeným dopravním deníkem sedí muž v uniformě. Před sebou má kapesní hodinky se stříbrným řetízkem, na kterém je připevněna medaile za statečnost s portrétem císaře Františka Josefa.„Za dvě do Čísovic,“ rozlehne se místností hlas opozdilého pasažéra. Muž vstane, orazí jízdenku v kompostéru, převezme minci, hodí ji do šuplete a pak si jde znovu sednout ke svým hodinkám. Je to výpravčí Martin Kubík, legenda svého druhu, milovník Rakouska-Uherska a starých věcí, které zanikají.
Železnice je moje láska
„Dráha je jako světlo pro osamělého chodce v opuštěné ulici,“ říká Martin Kubík (28). „Lidé se ale zbláznili do automobilů a letadel, takže koleje už jsou vlastně jen takovým pozůstatkem starého světa. Vždyť i skoro všechno zařízení, které používáme, je z konce minulého století. Dodnes ale funguje a pomáhá lidem."Martin zatočí kličkou drážního telefonu a služebnou zazní předepsaná formule: "Ano, přijímám vlak 19016 s odjezdem z Malé Hraštice v osmnáct třicet pět. Kubík.“ Výpravčí potom několika pákami hradlového přístroje firmy Siemens a Halske stáhne závory a uvolní návěstidla. Z věšáku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
