Alice Millerová: Cesta z pasti
Alice Millerová (1923), vystudovala filozofii v Basileji a dvacet let působila v Curychu jako psychoanalytička. Roku 1980 se vzdala své praxe, aby se mohla systematicky věnovat problémům trýzněných dětí. Roku 1988 obdržela v New Yorku cenu Janusze Korczaka. V tomtéž roce vystoupila z Mezinárodního psychoanalytického sdružení IPA, neboť má za to, že psychoanalytická teorie i praxe znemožňují bývalým obětem špatného zacházení poznat pravdu a vyvodit z ní nezbytné důsledky.Radikální závěry o vztahu rodičů a dětí v naší společnosti, k nimž Millerová došla, zejména nemilosrdné odkrývání tabuizace chyb rodičů, měly v osmdesátých letech na Západě velký ohlas, ale vyvolaly i ostré polemiky. Stěžejním dílem Millerové zůstává kniha Das Drama des begabten Kindes (Drama nadaného dítěte) z roku 1980, naše ukázka je z knihy Das verbannte Wissen (Vyhoštěné vědomí), která vyšla v nakladatelství Suhrkamp roku 1990. Mezititulky jsou redakční.
Trýznitelé a trýznění
Podle nejrůznějších novinových článků je údajně staticky dokázáno, že s většinou lidí, kteří ubližují svým dětem, nakládali v dětství rodiče stejně. Tato informace je však nepřesná: není to „většina“, nýbrž jsou to všichni. Každý člověk, který se ke svým dětem chová surově, byl sám v dětství v nějaké formě těžce traumatizován. Tato věta platí bez výjimky, protože je absolutně nemožné, aby člověk, který vyrostl v láskyplném prostředí, jež ho respektuje a je mu nakloněno,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
