Boj o vodu
Také řeky rozhodují o míru na Blízkém východě
Nejvzácnějším pokladem na Blízkém východě je bezesporu voda. Vzácnou ji činí její nedostatek v celé oblasti, přičemž nejvíce trpí Sýrie a Irák, které nejsou schopny rozvíjet své zemědělství. Oddejme se na chvíli iluzi, že Izrael a jeho arabští sousedé konečně uzavřeli mír a že nastal čas společného hospodářského rozvoje. Ale zájem o vody Jarmuku a Jordánu - ve hře jsou Sýrie, Jordánsko a Izrael - a hlavně soupeření o vody Eufratu a Tigridu - usiluje o ně Turecko, Sýrie a Irák - nepřestane vyvolávat napětí. Následkem bude v lepším případě nestabilita, v horším případě pak další konflikt.Ovšem přijmou-li všechny arabské země turecký plán distribuce vody, je možný i pravý opak - prosperita v celé oblasti. Plán je dosud v plenkách, svět o něm moc neví, ale zdá se, že jedna arabská země za druhou pomalu překonávají svou hlubokou nedůvěru vůči Turecku, nedůvěru jistě oprávněnou, neboť Turecko zatím se „svou“ vodou zacházelo tak, že poškozovalo své arabské sousedy.
Strategická voda
Turecko si po rozpadu Sovětského svazu značně polepšilo své mezinárodní postavení i autoritu. Příčina je prostá. Írán vyvinul obrovské úsilí na to, aby získal do okruhu svého vlivu všech šest muslimských republik bývalého SSSR (Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán). Vynaložil značné investice, ale přesto všechny tyto republiky odmítly íránský fundamentalismus a nakonec se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
