I vědci
Zatímco umělci se od svých titulů „národní, zasloužilý“ brzy po listopadu 89 distancovali, stydí se za ně a nepoužívají je (výjimkou je K. Gott, kterému titul podle jeho vyjádření udělil lid a ne komunistický režim), jiná společenská skupina - věděčtí pracovníci vesele své CSc., DrSc. (kandidát věd, doktor věd) užívají dál, nestydí se za ně. Svědčí o tom mimo jiné i čtenářské příspěvky v Respektu č. 21.Nestydí se za ně i přesto, že je všeobecně známo, že ony tituly podobně jako umělcům uděloval komunistický režim ne za profesní kvality, ale za poslušnost komunistickému režimu. Bez souhlasu orgánů rodné strany aspirant na tuto hodnost neměl nárok ani podat přihlášku. Pokud souhlas získal, musel svůj kladný postoj k režimu prokázat zkouškou z marx-leninismu. Velmi často si vědecký pracovník „kupoval“ souhlas rodné strany spoluprací s StB, stačí nahlédnout do seznamů agentů StB.Jistě, řada nositelů oněch hrdých titulů musela ony kandidatury a doktoráty tvrdě obhájit a doložit výsledky. Ale co ony stovky a tisíce jejich režimu neposlušných kolegů, profesně možná schopnějších, kteří si nemohli dovolit podat přihlášku? Navíc řada zúčastněných osob může dnes vyprávět horory a frašky o tom, když si zamanul získat onen hrdý titul komunistický prominent. Pak se promíjely tvrdé obhajoby prací, práce samé i předepsané zkoušky či praxe. Týmy podřízených vyráběly práce a výsledky, které nesly autorství prominenta. Ten často svoji práci ani nečetl. A že těch…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
