Dvojí dělení Bosny
Evropa se utěšuje fikcí o konci války
Nedávno - poté, co pronesl plamenný projev o významu knih, knihoven a kultury pro uchování základních evropských hodnot svobody, demokracie a míru, lidských a menšinových práv - se jistý vysoký úředník UNESCA při neoficiálním rozhovoru v bufetu Paláce kultury ode mne marně pokoušel získat odpověď na otázku, jsou-li bosenští Muslimové „etnickými“ Srby nebo Chorvaty. Odpověď, kterou jsem mu nemohl poskytnout, protože bosenští Muslimové nejsou ani Srby, ani Chorvaty, by mu pomohla, aby si ve vlastní hlavě vytyčil na správném místě hranici, o níž byl přesvědčen, že jediná může přinést mír Balkánu - čáru, která rozdělí Bosnu a Hecegovinu mezi Srbsko a Chorvatsko. Na můj dotaz, co se v tom případě stane s bosenskými Muslimy a se všemi těmi, kteří jak etnická menšina zůstanou ve fašistoidním obklíčení jiných, měl po ruce argument: vše lze usnadnit tím, že se Muslimové rozhodnou pro jednu nebo druhou stranu, neboť pak by se mohlo obyvatelstvo za pomoci jednotek UNPROFOR přestěhovat, každý do svého spřízněného stáda. Protože, jak řekl, „přece jen je lepší být humánně přestěhován a jako slabší se s lecčím smířit, než být balkánsky krvelačně zavražděn“.
Ústup na vlastní půdě
Navzdory sladkým řečem o bezpodmínečné podpoře demokracii, míru, lidským a menšinovým právům jsou dnešní priority západoevropské politiky jiné. Nejdůležitější je za každou cenu zabránit možné roztržce uvnitř Evropského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
