Na čele pelotonu
Českou společnost opravdové zkoušky teprve čekají
Přelom roku splynul s dlouho připravovaným a na obou stranách chtěným i nechtěným půlením státu. S událostmi se nedá polemizovat, smutná je však všeobecná trivialita jejich vysvětlení. Do omrzení se opakují jen dvě: „teorie“ dospívání národů a „mohou za to politici“.
Třetí cesta čechoslovakismu
Masaryk chtěl původně pro Čechy území sahající až těsně k Jaderskému moři. V poválečných zmatcích prosadil ale jen východním směrem namířenou mrkev, Československo. Uvážíme-li jeho demokratickou rétoriku, překvapí nás, jak pragmaticky postupoval ve vnitřní politice. Bez uzardění demagogicky prosazoval vůči odhodlané německé a probuzené slovenské opozici ideu čechoslovakismu. Zvolil nejméně riskantní třetí (střední) cestu: nebyl ani důsledně demokratický (pak by vsadil na federativní princip), ani důsledně autoritativní (pak by energicky potlačoval všechny národní a regionální egoismy). Tento kompromisní postup rozdělil společnost na Čechy rozpolcené mezi českou a československou identitou a s nimi se srovnávající Němce a Slováky „utlačované“ čechoslovakismem.V prostředí strnulého komunistického Československa, kde protihráčem slovenské mocenské elity byla záporným výběrem zdecimovaná generace českých šedesátníků, se zdálo, že národní rozdíly už jsou smazány. Bylo to však jen zdání. Se zhroucením komunistické moci zanikly i všechny zábrany pro nacionalismus. Československá většina…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
