Václav Černý, autor pamětí
Literární memoáry vypovídají především o svém autorovi; ovšem veřejnost od nich očekává výpověď obecné historické závaznosti. Třídílné Paměti Václava Černého (1905–1987) jsou toho pěkným příkladem. Diskuse, již vyvolaly, jistě mnoho věcí vyjasnila, ale jako by se soustřeďovala na nikoli nepodstatné, nicméně přece jen dílčí problémy - autorův případný antisemitismus, oprávněnost tvrdého hodnocení J.Mukařovského, B.Havránka, okolnosti rozchodu s F.Halasem atd.
Různé okolnosti vzniku
Paměti nevznikaly chronologicky. V šedesátých letech sepsal Černý dějiny národního odboje za druhé světové války - Křik Koruny české, dílo na hranici historiografických ambicí, v němž události rekonstruoval většinou z autentických pramenů, provolání, letáků, ilegálních tiskovin, mikrofilmů. Není vyloučené, že psal s perspektivou - byť jakkoli mlhavou - nepříliš vzdálené publikace. Přestože byl i tehdy oficiálně v nemilosti, mohl vydat několik knih, pravidelně publikoval v časopisech, sbornících i novinách. Že Křik Koruny české, prostřední díl Pamětí, vznikal z odlišných pohnutek než ostatní díly, se zdá potvrzovat i oddíl dodatků, v nichž autor upřesňoval a doplňoval fakta, což je jinak v kontextu jeho Pamětí věc neslýchaná.
Dialog nanejvýš se sebou samým
První díl je podle několika signálů v textu napsán kolem roků 1976 a 1977, třetí díl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. O obou svazcích Černý věděl, že jejich publikace…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
