Zločin slovem
Problém, který nakousla Andrea Baršová v článku Tolerance netolerantních (Respekt č.14), patří k jednomu z věčných a zřejmě neřešitelných problémů právní vědy. Jsou zde dva odvěké zápasící tábory, z nichž zřejmě žádný nemůže definitivně zvítězit.Na straně jedné tu stojí vážná námitka, že cokoli, co je vyřčeno, psáno, nafilmováno či jinak projeveno, samo o sobě není a nemůže být nikomu nebezpečné. Nebezpečné mohou být až činy, které za těmito projevy následují. Tak ostatně vyznívá i názor autorky článku. Od trestů za slova je totiž jen krůček k trestům za názory a za myšlenky. Nemá snad historie dost špatných zkušeností? Lze vůbec u takových případů přesně odlišit to, co je nebezpečné, od toho, co nebezpečné není?Na straně druhé stojí staletá tradice trestnosti urážek nejrůznějších hlav států, které představují symboly národního sebevědomí, úcty k zákonům a řádu vůbec. Není možné, aby stát nechránil své nejzákladnější ideje a hodnoty, namítají obhájci těchto trestů. A k tomu se přidružuje strašná zkušenost druhé světové války, zděšení civilizovaného světa nad tím, jak blízko je od slovních návrhů na různá „konečná řešení“ k jejich realizaci.Náš trestní zákon je v otázce verbálních trestných činů ukázkou nejistoty a přešlapování. Znechucení politickými protesty se po revoluci promítlo ve výrazném zúžení trestnosti těchto činů. Z bývalého systému, ze kterého měl občan oprávněný dojem, že může být trestán prakticky za cokoliv, co „proti režimu“ řekne,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
