Rizika sociálních práv
Sociologové už dva roky s nelíčeným údivem zjišťují, že značná část voličů pravicových stran (ODS a ODA) trpí vnitřní rozpolceností. Vyslovují se sice pro radikální ekonomickou reformu, ale v hloubi duše mají v podstatě levicové postoje. Podle posledního průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd (viz Respekt 13) se například téměř polovina stoupenců pravice domnívá, že peníze, byt a zaměstnání je občanům povinen zajistit stát.
Na první pohled by naše společnost - po čtyřiceti letech reálného komunismu - měla být jednou provždy ze socialismu vyléčena. Rozumový konstruktivismus, víra, že je lidská společnost řiditelná, a že můžeme tedy odstranit sociální nespravedlnost a uvolnit prostor pro solidaritu, má ale hlubší kořeny. Svoji legitimitu odvozuje ze sociálních práv jejichž vábení se až do 70.let nedokázala ubránit většina evropských intelektuálů, stejně jako katolická církev. Dokonce i pro papeže Jana Pavla II., který ve své poslední encyklice Rerum novarum revidoval sociální učení církve a odsoudil socialismus jako „lék, jenž se ukázal být zhoubnější než nemoc sama“, jsou sociální práva stále nedotknutelným dogmatem.Přirozeným zdrojem sociálních nároků je každá neutěšená situace žádající nápravu a probouzející lidskou solidaritu. Sociální práva v tomto smyslu jsou „přirozeným“ vyjádřením nejvyšších humanitních ideálů a normativních představ. K zhoubnému překroucení však dochází tehdy, když ideály přetlumočené do práv…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
