Přepadli mě a jak mám žít dál
„Mám strašný strach chodit ven mezi lidi na ulici a pořád pláču,“ říká jednašedesátiletá žena, oběť dvojnásobného znásilnění. Není sama. Mezi námi se takových lidí pohybuje čím dál víc: tisíce přepadených spoluobčanů, stovky znásilněných žen. Někteří z nich přežili vlastní smrt. Občas se jejich jméno mihne ve strohých zprávách černých kronik, tím ale naše povědomí o jejich osudech končí. Jen málokdo si umí představit, jak vlastně oběti pouličního násilí a brutality žijí po svém zážitku dál. A stejně tak jen málokdo z nás tuší, jak by se vlastně měl podobným situacím vyhnout nebo jak se útoku ubránit.
Seznamte se
„Oběti trestných činů mnohdy nevědí, co si s takovou zkušeností počít,“ říká právnička JUDr.Eva Koubová. "Řada z nich utrpí těžké duševní trauma. Trvá třeba dlouhé roky, než je takový člověk schopen se s tím vyrovnat. Do té doby si připadá úplně opuštěn."V září roku 1991 založila Eva Koubová spolu s deseti psychology, právníky, kriminalisty a novináři nevládní organizaci Bílý kruh (BK) bezpečí zaměřenou na pomoc obětem trestné činnosti. Na Západě podobné organizace existují už od šedesátých let, některé jsou dokonce velmi specializované (v USA je třeba sdružení těch, kteří byli přepadeni v metru). Všechny skupiny mají jediný cíl: snaží se dostat oběť zpět do normálního života.Bílý kruh poskytuje právní a psychologické rady, ale třeba i doprovod k soudu. Nedávno dokonce poslal hračky pětiletému chlapci, který…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
