Slovensko nemůže být prioritou české zahraniční politiky
Rozpad Rakousko-Uherska přinesl paradoxně národní stát Rakušanům a většina problémů monarchie zůstala Čechům. Rozpad Československa přináší národní stát Čechům, ale na Slovensku přetrvává napětí s maďarskou menšinou, které se nikdo neptal na její vůli žít ve Slovenském státě, stejně jako se svého času nikdo neptal na mínění německé menšiny v případě založení státu československého. Je tady ovšem jeden podstatný rozdíl: Vznik Československa byl garantován vůlí vítězných velmocí, vznik Slovenska nikoliv.
Po skončení první světové války formuloval tehdejší americký prezident Woodrow Wilson tezi o sebeurčení národů. Dnes se ukazuje, že tento princip ve změněném světě vede k nesmírným obtížím: V současnosti existuje na 3.000 národů, které se chtějí osamostatnit a žít ve svém národním státě. Pokud by jim mělo být vyhověno, znamenalo by to nutnost přesídlit asi miliardu lidí. V posledních 40 letech vzniklo víc než 100 nových států, z toho 21 za poslední dva roky. Mnohým z těchto zemí přitom chybějí základní předpoklady pro jejich existenci: Nedokáží své obyvatele z vlastních zdrojů uživit, zajistit jim bezpečnost a stávají se neúnosným břemenem, jakož i bezpečnostním rizikem pro ostatní státy. Volba státní samostatnosti totiž v sobě nese vážné riziko zániku a je pozoruhodné, že v žádném z nových států se nevedou úvahy tímto směrem. Touha po vlastní židličce v Evropském společenství, ani touha po vlastní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
