Hledání hranic zdravého rozumu
Na zdravý rozum si obvykle vzpomeneme až tehdy, kdy se divíme, kam jsme ho dali. Jinak už Descartes říkal, že v běžném životě zdravý rozum, zřejmě věc ze všeho na světě nejlépe rozdělená. Každý se domnívá tak dobře jím býti obdařen, že i ti, jež lze nejtíže uspokojit v jakékoli jiné věci, nikterak nemají ve zvyku toužiti po tom, aby ho měli více, než ho mají.
Cesty k objevům
Zatímco v praktickém životě zdravý rozum potřebujeme, ve vědě je naopak nezbytné se ho v některých případech zbavit. Badateli, který mu uvěří, už se nechce něco měnit. Zdravý rozum totiž nemůže dost dobře připustit, že by reálná skutečnost mohla být rozporná až nepochopitelná a že nelze všechny její myslitelné stránky zahrnout do jediného pohledu. Tak se po staletí nemohl zdravý rozum smířit s tím, že je Země kulatá a že se otáčí kolem Slunce, odmítal představy o přirozeném vzniku druhů, o neeukleidovské geometrii a o elektromagnetických jevech. Každá vědecká revoluce musela učinit průlom do zavedeného způsobu myšlení. Galileo zničil nedotknutelnou poučku, že pohybující se těleso musí mít hybatele, který je táhne nebo postrkuje, Newton musel i ke své vlastní hrůze vystoupit proti běžné zkušenosti, že akce je možná jen přímým dotykem. Einstein změnil samo pojetí času a kvantová fyzika zase posunula tradiční význam slov, jako jsou hmota, energie, příčina a následek.Zdravý rozum je tedy ve vědě značně zpochybněná kategorie. Jaké kroky však vedou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
