Francie bez opozice
Francouzské parlamentní volby dopadly podle očekávání. Socialisté, vládnoucí od roku 1981 (s přestávkou 1986–88), jsou nuceni postoupit své místo koalici pravicově orientovaných stran Sdružení pro republiku (RPR) a Svaz pro francouzskou demokracii (UDF), které se pro volební klání spojily do Svazu pro Francii (UPF). Jedno období francouzských dějin tím skončilo. Nic zvláštního. Legislativní a výkonná moc se přelije na opačný pól politického života, bývalá opozice zasedne do opuštěných vládních křesel, počmárané volební plakáty zmizí pod novou reklamou a svět se točí dál.
„To jsme si nezasloužili“
V současné Francii je však jedna věc přesto výjimečná. Minimálně do roku 1995 (kdy proběhnou prezidentské volby a nová hlava státu má podle francouzské ústavy pravomoc rozpustit zákonodárný sbor), nelze vůbec počítat se silnou a vlivnou opozicí. Z 577 křesel v Národním shromáždění (NS) zbylo na socialisty 67, přičemž dalších, ale zároveň posledních 25 levicových mandátů patří komunistům. Debakl, který nečekal ani ten největší pesimista. Za všechny zklamané a rozčarované příznivce různých internacionál lze citovat expremiéra Rocarda: „To jsme si nezasloužili, snad tu jde o omyl, jsem hluboce zarmoucen.“ Předseda socialistů Fabius ke konečnému verdiktu pouze podotkl: "Děsivý výsledek, pravice dominuje všude."Skutečně: od roku 1815 neměla Francie v Národním shromáždění tak silnou konzervativní většinu jako dnes, a připočteme-li k tomu i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
