O milovnících asanací a loupeživých grafomanech
(glosář)
I.Pozor na jisté pány inženýry
Jestli se dílo podaří a pražský Špačkův dům v Klimentské č.46 nebude srovnán se zemí, byl by to po cause Macek další nadějný doklad klubající se demokracie. Doklad, že veřejné mínění a tisk už může mít takovou moc, jakou v demokratickém, právním a hlavně normálním státě mít mají. Vskutku: nebýt statečného článku Z.Lukeše v Lidových novinách (Jak usmrtit dům, 13.2.1993), po němž následovaly další (K.Bečková, D.Hábová aj.), nerozhoupal by se dost možná Státní ústav památkové péče, konkrétně ředitel dr.J.Šulc, k tak rozhodnému protestu proti chystané demolici (27.2.), podepřenému mj. i poukazem na statut historického jádra Prahy jako městské památkové rezervace, jež byla v prosinci 1992 zařazena mezi památky světového kulturního dědictví (UNESCO). Na poslední chvíli se proto rozhoupalo i ministerstvo kultury, které zrušilo rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátního úřadu hl.m.Prahy o demolici objektu - a označilo toto rozhodnutí za nezákonné. Špačkův dům se dočkal milosti od vrchnosti pět minut před popravou. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Nicméně, milé děti, raději ještě nechoďte spát a ještě chvíli bděte.Na pražském magistrátě totiž dosud pracují lidé, jako ing.arch.Pirkl (odbor památkové péče!), kteří se nadále domnívají, že v těsné blízkosti gotického svatopetrského kostela má namísto dýchajícího parku vyrůst obrovské „byznys-centrum“. Pár desítek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
