Komu povolí nervy
Prevlaka rozhoduje o vládci Jadranu
Jen málo míst v bývalé Jugoslávii bylo tak pečlivě ukrýváno a střeženo, že je oko obyčejného smrtelníka neshlédlo ani na velkou dálku. Jestliže zvídavec sáhl po dalekohledu, a často stačilo jen zastínit si oči rukou, pak již hazardoval s vlastní svobodou. Mezi takové objekty patřily zejména zbrojovky a Titovy chaty, rezidence a letní sídla od Podkorenu na slovinsko-rakouských hranicích až po Gevgeliji na makedonsko-řeckém pomezí. Zcela zvláštnímu režimu podléhala vojenská zařízení, nad nimiž vždy bděly silné jednotky kontrarozvědky a vojenské policie. „Zlatým hřebem“, „zděděným rodinným stříbrem“ Titovy Jugoslávie byl v této souvislosti vždy Kotorský záliv, známá Boka Kotorská, se svým hrdlem ukončeným mysem Prevlaka.
Rychle, ale bez výsledku
Před srbsko-chorvatskou válkou patřila Prevlaka Chorvatsku a Boka Černé Hoře. Dnes jsou z nich stejně neuralgické body jako Krajina, Srem, Baranja a další místa, na které si činí nárok jak Srbové, tak Chorvati. Ve druhé polovině roku 1991 se Srbové rozhodli obsadit jadranské pobřeží po celé jeho délce od Herceg Novi po Karlobag. Na mnoha místech byli úspěšní. Na jihu, na dubrovnické riviéře, se jim nepodařilo vstoupit pouze do Dubrovníku a na poloostrov Pelješac, od ústí řeky Neretvy až po Karlobag se přiblížili k moři natolik, že bylo a i dnes pro ně je hračkou probít se až na pobřeží. Problémem by pak sice bylo udržet dobytá území, avšak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
