Film stojí víc, než za co stojí
Problém není ani tak v tom dobrý film vyrobit, jako ho distribuovat
Jarmila Kučerová vede malý filmový klub na kraji Ostravy. Klub hraje tři představení týdně. Sponzorují ho dvě místní firmy. Sál má sedmdesát míst. Čtyři sta členů klubu je ochotno třeba i sedět na podlaze, aby viděli Tarkovského Zrcadlo či staré Rohmerovy filmy. Kučerová nemůže pronajmout větší sál, klub by to finančně neunesl. Jeho situace je zmenšeninou celosvětového problému: takzvaných náročných diváků je více, než mnozí myslí, ale zase ne tolik, aby dohromady zaplatili náklady spojené s výrobou a distribucí uměleckých filmů.
Truchlivé vyhlídky
Všechny veřejné diskuse o domácí kinematografii se točí kolem beztak vyřešené privatizace Barrandova, kolem dotací pro domácí produkci či autorských práv. Protože čeští režiséři vždycky prosadí své filmy - i ty sebehorší - do kin v pražském centru, stojí problém filmové distribuce stranou. Ani jedna organizace neprotestuje proti diskriminaci diváků, kteří chtějí občas něco jiného než hollywoodské filmy. Pro zájemce je dobré vědět, že vznikne-li vůbec možnost, pak budou kina uvádějící neamerické filmy stát spíše mimo městská centra, budou mít levnou reklamu a spoléhat budou na zavedenou klientelu. Taková chvíle je však v nedohlednu, protože problémy spojené s distribucí filmového umění narůstají všude na světě. A navíc, zatímco se u nás malé firmy pracně stavějí na nohy, v nepříznivé ekonomické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
