Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Domov

Je právě půlnoc

Je právě půlnoc

Sv.Václav, ten už toho viděl

Celetnou ulicí spěchá dav turistů směrem ke Staroměstskému náměstí. Prahou se ozývají výbuchy, na střechy domů se snášejí barevné gejzíry. Ve světle ohňostroje prodává muž u malého stolku láhve šampaňského. Blíží se dvanáctá hodina. Je poslední den roku, poslední den společného státu Čechů a Slováků.

Pod husitskou pavézou

Cizinci se zvědavě zastavují před sochou Mistra Jana Husa. Řada z nich má v rukou fotoaparáty a videokamery. Na schodech k pomníku však nikdo není. Jen pod mohutnou husitskou pavézou sousoší opile křičí a skáče hlouček mladíků. Daleko do náměstí odhazují prázdné láhve. Vzápětí jsou odpáleny další rachejtle. Místo ke hvězdám však sviští mrazivým vzduchem nad hlavami diváků. Výkřiky leknutí provází vítězný řev. Vtom zazní siréna: Pařížskou ulicí přijíždějí hasičské vozy. Nad jedním z domů vystupuje sloup kouře. Dav lidí rychle opouští své stanoviště před pomníkem a obklopí požární auta. Lidé napjatě sledují hasiče v přilbách, jak po žebříku vystupují ke střeše domu. Několikrát se zableskne z fotoaparátů. Po chvíli však požárníci dávají gestem najevo, že poplach byl zbytečný: kouř totiž vystupuje z komínu činžáku. Napětí povolí, lidé se rozhlížejí po nové atrakci. Několik bryček se vydává na vyhlídkovou jízdu nočním městem. Od Václavského náměstí najednou zahřmí salva výbuchů, je rozhodnuto. Dav se opět dává do pohybu a blikající majáky odjíždějících hasičských vozů se ztrácejí v dálce.

Čechy Čechům

Václavské náměstí se zaplňuje. Za ohlušujících detonací petard lidé pomalu postupují k soše sv.Václava. Pod nohama jim v kalužích rozlitého alkoholu křupe vrstva střepů z rozbitých lahví. Někdo hází pod kola projíždějícího policejního auta dělbuch. V davu se ozve posměšný smích. Za skandování „Čechy Čechům“ se kupředu neurvale prodírá hlouček skinheadů. Nad čerstvě vyholenými hlavami se třepetá státní vlajka a mladíci nadšeně křičí „Bílé Čechy“. Kolemjdoucí se jim snaží vyhnout, ale není kam. Na náměstí je v tuto chvíli několik desítek tisíc lidí.Divokou zábavu u sv.Václava sleduje za magistrálou několik set diváků. Opodál jsou zaparkované autobusy s cizí poznávací značkou, je vidět i přenosový vůz s velkým satelitem. Mezitím pod koněm vztyčí dva muži transparent „Lenin, lokomotiva dějin“ a zavlaje další vlajka nového státu. K pomníku se tlačí fotografové, je za dvě minuty dvanáct.Dva výrostci vyndavají z bundy láhev rumu. „Že vzniká nějakej stát, není vůbec důležitý. Je přeci Silvestr, a proto jsme tady. Radši si místo takovejch starostí dejte panáka.“ Na chodníku se okolostojícím svěřuje starší muž: „Už se to blíží. Rozdělení republiky není sice žádná radostná událost, ale jsme svědky historického okamžiku vzniku nového státu.“ Jeho soused se svíčkou v ruce má jiný názor: „Je to radostná událost, ne že není. Takový okamžik se musí prožívat.“ Podle ženy v kožichu to „v Bratislavě bude ještě větší, i když sv.Václav toho už taky hodně viděl“. Její slova přehluší řev a mohutné salvy. Jednomu z diváků zvoní na krku zavěšený budík, je právě půlnoc.

Slavnostní okamžik

Sochu sv.Václava zahalí štiplavý dým. Lidé tančí a rozbíjejí láhve o silnici. Ve výklenku jednoho z obchodů se líbají milenci. U Domu potravin leží opilý mladík. Od hlavního nádraží běží několik mužů. Jeden z nich po cestě poráží odpadkové koše. „Kluci, rozstřílíme to tady na sračky,“ křičí a zapaluje dělbuch. Několik opilých výrostků se pokouší zastavit projíždějící auta. Lahvemi od šampaňského mlátí do kapoty, několikrát udeří i do okénka. Jeden z nich opile říká: „Přišli jsme sem, abychom se bavili. Je to paráda.“ Směrem k muzeu odchází z náměstí manželé se dvěma dětmi. „Vznik nového státu je slavnostní okamžik. Chtěli jsme, aby si to děti mohly pamatovat celý život. Hlavně že si teď konečně budeme rozhodovat sami.“ Hold nové republice přišli vzdát i starší manželé. „Pracoval jsem dvaadvacet let na Slovensku jako lékař,“ říká muž. „Moje žena je totiž Slovenka. Týden po volbách jsem dal výpověď a přestěhovali jsme se do Čech. Nechci budovat národní socialismus. Tady sice pracuji za méně peněz a v nižším postavení, ale zato s jistotou, že nová republika bude skutečnou demokracií.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 1/1993 pod titulkem Je právě půlnoc