Jsem učitelka, v Mostě učím od roku 1961 a bydlím v té panelákové hrůze. Letos jdu do důchodu.
Kde si to hrají naše děti? Kde jsou stromy, keře? Kde je něco, co lahodí oku i duši? Jací lidé vyrostou z těch dětí? Co podnětného jim v dětství (když opominu teplo a video) dal jejich domov? Je to domov? Budou se také do třiceti dvakrát, třikrát rozvádět? Jsou bledé, nerady cvičí, mluví vulgárně, neznají slova čest, hrdost, přítel, láska, cit… V patnácté, šestnácté a sedmnácté škole v Mostě jsou dva tisíce osm set dětí od šesti do čtrnácti-patnácti let. Dětí z Mostu, dětí paneláků. Většina jejich rodičů nemá zahradu ani chatu - chodí jen do práce a střídají partnery. Kdo zmapuje tuto devastaci? Kdo a jak může pomoci? Nebo jsou děti odepsané jako zbourané obce? Máme opravdu velmi drahé uhlí!
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
