V úterý 18.února se uskutečnila „blesková“ návštěva československé vládní delegace v Moskvě. Ministři zahraničí ČSFR a Ruska během ní parafovali smlouvu o „přátelských vztazích a spolupráci“. Za základ dokumentu posloužila dva roky připravovaná smlouva se SSSR, kterou bylo třeba „nepatrně aktualizovat“ - například změnit body týkající se hranic. Kompletní text, jak už začíná být obvyklé, není ani několik dní po parafování k dispozici novinářům, přestože jde minimálně o stejně významnou smlouvu jako s Německem.
Následník Kremlu
Už v preambuli je věta, která má zásadní význam pro naše vztahy nejen s Ruskou federací, ale i s ostatními státy SNS. Uvádí se zde totiž, že „Ruská federace je státem - pokračovatelem SSSR“. Toto označení není tak samozřejmé, jak se občas prezentuje. Kromě zřejmých výhod, z nichž rozhodující patrně byla ruská garance dluhu bývalého SSSR, má bezpodmínečné přijetí tohoto faktu i některé zápory. Dluh vůči ČSFR činí asi šest miliard dolarů, což je nesporně silný argument. Zároveň to ovšem znamená, že naše hranice s Ukrajinou nejsou v této chvíli zajištěny žádným právním dokumentem.
Při podpisování smlouvy zdůraznil ruský ministr zahraničí Kozyrev bod preambule, v němž je okupace v roce 1968 označena za „použití síly proti Československu“. Je s podivem, že návrh na alespoň takové označení přinesla ruská strana; naši vyjednavači by se zřejmě spokojili s ještě opatrnější formulací. Nelze se potom divit, že jednání ministra…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
