Mezi Jánošíkem a M.L.Kingem

Počátkem roku 1990 nová politická reprezentace ještě ani nestačila převzít moc z rukou komunistů, a česko-slovenské vztahy už začal ničit vir českého „paternalismu“. Jednou vyslovený a přijatý mýtus, že Češi jednají se Slováky jako s dětmi či s puberťáky, začal žít vlastním životem. Z české a federální politické reprezentace udělal nerudného otce, který se snaží mírnit excesy autentických slovenských institucí. Slovenským nacionalistům, patřícím myšlenkově do 19.století, přisoudil oslnivý part někde vpůli cesty mezi Jánošíkem a Martinem Lutherem Kingem. Takto rozdané karty umožnily nacionálním socialistům úspěšně zmrazit politickou reformu naší společnosti. Ušlechtilou národní myšlenku užívají jako ideologický chomout, který má zapřáhnout slovenskou veřejnost do kočáru autoritativního režimu.

Neúspěch české a „úspěch“ slovenské strany

Střety českých a slovenských zájmů se legitimně odehrávají na úrovni ne vždy povznášejícího dohadování a hádání mezi politiky a politickými stranami. Neschválením společné smlouvy o státoprávním uspořádání předsednictvem SNR a odmítnutím zákona upravujícího tři hlavy ústavy však další vyjednávání ztratilo smysl. Problém musí ve volbách vyřešit veřejnost.

Česká strana neměla a dodnes nemá vůči Slovensku vyhraněné zájmy. Je totiž polarizována sporem o radikální ekonomickou reformu a povahu právního státu. Neprosadila nový ústavní rámec společného státu, a tím se celá ekonomická reforma druhotně dostává do…