Nejen v temných uličkách
Pouliční násilí a zločin se stávají můrou obyvatel velkých českých měst. Někteří ze strachu nechodí večer ven, jiní nakupují zbraně a cvičí obranné chvaty. Co vlastně může dělat člověk, který je přepaden? Možností je víc, ale policisté ironicky říkají: „Pokud se někdo chce bránit, měl by si napřed opatřit svědka.“ I účinná sebeobrana má totiž svoje rizika.
Sedmnáctiletý student Jakub Kovář čekal 4.listopadu krátce po osmé večer na metro ve stanici Muzeum. Najednou ho zezadu obstoupili tři výrostci a chtěli po něm bundu, kterou měl na sobě. Když odmítl, vrhli se na něj a táhli ho přes perón směrem k východu ze stanice: že si to „vyřídí venku“.„Nástupiště bylo plné lidí,“ říká J.Kovář. „Nikdo z nich se ani nepohnul, jenom koukali. Bál jsem se. Na eskalátoru mně ti kluci řekli, že se můžu vyplatit. Bez řečí jsem jim dal všechno, co jsem měl u sebe. Nakonec jsem byl rád, že mě za tři stovky nechali na pokoji.“
Slzný plyn vedle dveří
Podobný zážitek se už dlouho na ulicích českých měst nepovažuje za senzaci. Jenom za poslední tři roky u nás stoupla násilná trestná činnost zhruba na dvojnásobek. Vzrostl počet vražd, loupežných přepadení, ale stoupl i počet útoků pro pár korun, pro odlišnou barvu pleti nebo jsou dokonce vedeny „jen tak“ - bez motivu. Často je přitom doprovází taková brutalita a ponížení, které mohou oběť poznamenat na dlouhé roky.Agrese a násilí se zejména ve velkých městech stávají noční můrou pro čím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
