Dozor nad policií
Občanské komise: orgán „revoluční lidosprávy“, nebo pomocník ministerstva vnitra?
Koncem února roku 1990 přišla na policejní služebnu v Holešovicích členka občanské komise J.H. a sdělila přítomným policistům, že jsou všichni podmíněně propuštěni. Muži v uniformě neznali pravomoci nového orgánu, takže paní H. uvěřili. Nastal obrovský zmatek, který vyřešil až za dva dny obvodní velitel Prahy 7. Svolal celý tým a oznámil mu, že aktivistka neměla ke svému výstupu žádné úřední oprávnění. Prostě šla kolem policejní budovy a náhle ji napadlo „jen tak“ pohrozit příslušníkům vyhazovem.I tato historka patří do životopisu občanských komisí ( OK). Podobné akce ovšem ani zdaleka netvořily jeho hlavní páteř. Za komisemi je bezpochyby spousta důležité a s nadšením pro věc odvedené práce - především v prvním polistopadovém období. Spor, který se kolem nich rozhořel dnes, tuto záslužnou minulost nezpochybňuje. Diskuse se vede spíš o důvodech dnešní existence tohoto posledního „revolučního“ institutu a o hranicích jeho pravomocí.
Už svoji práci udělaly
Komise vznikly koncem února 1990 rozkazem ministra R.Sachra - v zákonu o služebním poměru bylo prostě řečeno, že existují, nic víc. Než pro ně dal federální ministr vnitra Ján Langoš vypracovat konkrétní statut, pohybovaly se víceméně v právním vakuu. Jejich úkolem bylo rozhodovat o další službě bývalých estébáků a velitelů policie.Po ukončení prověrek byly komise najednou bez práce.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
