Soumrak politického vydírání
Jaderné zbraně byly vytvořeny proto, aby nikdy nebyly použity, a jako takové splnily svůj účel. Téměř půl století vládne globální mír. Ideologická rivalita demokratického Západu a komunistického Východu si nacházela zástupné konflikty ve třetím světě, zatímco „první dva světy“ byly prakticky rukojmím nukleárních arzenálů. Rukojmí má však význam pouze za dvou předpokladů: je-li možné někoho vydírat a má-li vydíraný čím zaplatit. V tomto ohledu kolabující SSSR vydíral Západ hrozbou jaderného chaosu a Západ zaplatil jednoznačnou podporou Ruska - politickou, technickou i materiální - jako nástupnického státu. Více už Rusko zřejmě nezíská.
Dnes tedy zbývají „okrajové jevy“ jako lokální války, terorismus či únosy. Nemají již ideologickou podporu té „správné“ strany a někdejší publicitu, přesto neztratily na intenzitě. Přestalo platit pravidlo „nezasáhneme-li my, zasáhne soupeř“.
Fyzické veto
Ve světovém tisku se objevují hororové scénáře, které líčí jaderný konflikt na území Společenství nezávislých států (SNS). Zvažují se v nich možnosti zneužití, selhání obsluhy, chyby v kontrolním systému nebo nehody. Tyto vize jsou sice přehnané, ale není divu. Málokdo je schopen snadno strávit následující tabulku světový jaderných mocností (údaje v počtu hlavic bez rozlišení): 1. USA (19.000), 2. Rusko (17.505), 3. Ukrajina (4.356), 4. Kazachstán (1.690), 5. Bělorusko (1.222), 6. Francie (621), 7. Čína (přes 400), 8. Velká Británie (přes 300).
Z…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: