Čekání na Evropu
Makedonie mezi nezávislostí a uznáním
Na rozdíl od Slovinska a Chorvatska se vyhlášení makedonské nezávislosti obešlo bez protitahu ze strany Srbska. Někteří bělehradští představitelé sice neopomněli zdůraznit odhodlání „chránit občany srbské národnosti“, hraniční přechody však byly bez problémů předány do makedonských rukou a před měsícem se z území této republiky stáhly i jednotky armády. Jedno z někdejších center evropské vzdělanosti však stále ještě čeká na uznání Evropou, především kvůli obstrukcím Řecka.Makedonie se dlouho snažila udržet ve federaci, ale po odchodu Lublaně a Záhřebu převážil strach z „Nového jižního Srbska“, jak v Bělehradě říkali jugoslávské části Makedonie před válkou - za diktatury dynastie Karadjordjevičů. V praxi to tehdy znamenalo systematickou srbizaci a potlačování projevů makedonského cítění. I makedonská pravoslavná církev se odtrhla od srbské po vleklých průtazích až v roce 1967.
Stín Velké Albánie
Málo výkonné makedonské hospodářství mělo nejhorší výsledky ze všech jugoslávských republik. Přičteme-li k tomu současnou hyperinflaci a drasticky vysoké ceny potravin na volném trhu, výchozí ekonomické podmínky pro samostatnost se nejeví v růžovém světle. Dalším bolavým místem je pestrá národnostní skladba: ze zhruba dvou miliónů obyvatel jsou dvě třetiny Makedonců, jedna pětina Albánců a zbytek tvoří Turci, Romové a Srbové.Rozhodující je především vztah Makedonců a Albánců. Svými nároky na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
