Zatím přehlížení partneři
Široké spektrum názorů mezi sudetskými Němci
Příčiny jsou různé, ale důsledky téměř stejné: od politických změn roku 1989 se v německých i českých novinách napsalo o sudetoněmecké otázce tolik jako nikdy předtím, ale obraz samotných sudetských Němců zůstává podivuhodně plochý a emocionální. Čtenář stále ještě získává dojem temného spiknutí, v jehož středu sedí jako černý pavouk Sudetoněmecký landsmanšaft, organizující pochod do ztracené vlasti. Takový pohled je politováníhodný, protože ideologicky zatemňuje, místo aby kriticky osvětloval, protože landsmanšaft démonizuje, místo aby vymezil jeho působnost. Navíc je také fatální, neboť podceňuje další sudetoněmecké instituce, kulturně i politicky nesmírně aktivní, které zčásti navazují na podstatně starší tradice než landsmanšaft.
Češi vědí málo, Němci téměř nic
Kdo například ví, že mnichovský Spolek Adalberta Stiftera existuje již přes čtyřicet let a jako sudetoněmecký kulturní ústav patří k nejangažovanějším prostředníkům mezi německou a českou kulturou? Bylo tomu tak i v letech 1968–69, když tehdejší jednatelka Johanna von Herzogenberg zřídila společně s dalšími intelektuály „létající kancelář“ pro pomoc emigrantům z Československa, a nezměnilo se to dodnes. Již před rokem 1989 v Mnichově hostovaly takové osobnosti jako Eduard Goldstücker, Jiří Gruša a Ota Filip. V lednu 1990 Spolek Adalberta Stiftera organizoval první polistopadovou cestu Ludvíka Vaculíka na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
