Reálná moc demokratů
Ruská politická scéna po sjezdu poslanců
Bez zbytečné ironie lze říci, že 6.sjezd lidových poslanců Ruské federace skončil remízou. Dosažený kompromis je výhodný spíše pro síly, které jsou v Rusku označovány za demokratické a proreformní, o vítězství však lze hovořit jen stěží. Zcela jasně se ukázalo, že opozici a odpůrcům reforem nechybí sice disciplína, ale inteligentní vůdci. Označovat ukončený sjezd za drama je možné jen ve vztahu k důsledkům, které by vyplynuly z případného vítězství protireformistů. Ve všech ostatních parametrech připomínal mnohem více středověkou frašku či dokonce příběh z dávných mytologií.
Medvěd Jelcin
Hrdinou byl nepochybně prezident Boris Jelcin: na rozdíl od „otce přestavby“ Michaila Gorbačova dokázal - ačkoliv také zatížený aparátnickou minulostí - v dramaticky vrcholném okamžiku loňského puče odhodit legitimaci KSSS a dát se zcela do služeb nového Ruska. Již v boji o prezidentské křeslo, kdy proti němu stál sám „mistr machiavelismu a intrik“ Gorbačov, hlasovaly pro Jelcina milióny voličů ovlivněných jeho nedávnou rolí politického vyhnance a outsidera, na něhož se svrchu dívalo nejen sovětské vedení, ale i Západ. Jestliže Gorbačov byl a zůstává uhlazeným a lstivým politikem západního typu, Jelcin je spíše „medvědem“. Hraje sice tenis, má však značně daleko k machiavelismu a intrikánství. Snad právě tato „ruskost“ jeho obrazu způsobila změnu v přístupu Západu vůči ruskému prezidentovi.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
