Okupace zůstane okupací
Kompromisní smlouva s Ruskem neznamená porážku
Věčná škoda, že konec mandátu Federálního shromáždění nedovolí paralelně projednávat právě podepsané smlouvy o přátelství a spolupráci s Německem a s Ruskem. Byli bychom nejspíš svědky zajímavé podívané. „Vlastenci“, kteří protestovali proti ústupku Německu, když bylo vyhnání nazváno pravým jménem, jsou zcela zticha, když se nyní ustupuje Rusku a věci se pravým jménem nenazývají. Odsun celé „státně nespolehlivé“ pospolitosti s padesátikilogramovým zavazadlem na osobu je skutečně vyhnáním. Stejně tak ale zůstává období mezi srpnem 1968 a červnem 1991 okupací. Prakticky to potvrdila sama Moskva tím, že mytický zvací dopis, který by alespoň iniciativu přenechal československé, byť nelegitimní straně, se v kremelských archivech jaksi „ztratil“.Nejde o žádnou katastrofu. Na scénu opět vstoupila stará známá geopolitika: smlouvy podepisujeme v kontextu doby a mocenské konstelace, nikoliv pod něčí kuratelou. Záleží pouze na politické váze Československa, na jaké požadavky přistoupí naši partneři. Maximem vůči Německu byla neplatnost Mnichova od samého počátku a „tlustá čára“ v majetkových otázkách, výsledkem pak formulace, že smlouva se majetkovými otázkami nezabývá (prakticky zůstávají otevřené). Maximem vůči Rusku bylo uznání třiadvacetileté okupace (na rozdíl od Mnichova negarantované velmocemi) a náhrada příslušných škod, výsledkem náš závazek účasti a financování výstavby bytů pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
