Stálost a pochyby
Osamělé hledání malíře Jaroslava Rezka
Jaroslav Rezek se narodil 19.července 1937 v Praze. V roce 1963 absolvoval Akademii výtvarných umění u profesora Vlastimila Rady. O dva roky později poprvé vystavuje. Do českého moderního malířství vstupuje společně s generačními druhy - Jiřím Načeradským, Rudolfem Němcem, Oldřichem Kulhánkem - jako vyzrálá, i když méně nápadná osobnost. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav, za života se představil samostatně jen jednou: v roce 1968 v Galerii mladých v Mánesu. Mezi odborníky vzbudily Rezkovy práce značnou pozornost.„Rezek není ani introvert hloubající nad zákoutími vlastní duše, ani extrovert ženoucí se za zážitky a dojmovými senzacemi. Promýšlí a prociťuje několik základních pravd: o barvě, přírodě, struktuře, člověku, ale činí tak s důkladností až kubištovskou.“ (Výtvarné umění 4/1969) Výtvarný teoretik Luděk Novák definoval Rezkův umělecký typ, jasnozřivě naznačil další malířův vývoj. Jaroslav Rezek podle něho „spojil strukturu a barevně zvučnou plochu, oprostil se od předmětnosti, ale ne od objektivity a materiálnosti, vytvořil osobitou vizi, nezávislou ani na přímých vzorech, ani na mezinárodním abstraktním standardu. Nešel s módními vlnami, ale dovedl se zastavit uprostřed příboje.“
Krajina, žena
Zpočátku Rezka zajímá především krajina. Nechápe ji jako bukolickou krajinku, ale jako usilovně obhospodařované, generacemi kultivované pole. Dojímá ho marnotratná plodnost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
