Jsem starý a sám a nemám kam jít
Každý den vytočí desítky lidí číslo 53 97 11
Stará paní z pavlačového domu na Žižkově pečlivě oprašuje pohlednicovou fotografii opřenou o desku nočního stolku. Úsměv rakouského herce, který plnil kina ve čtyřicátých letech. „Nevdala jsem se, protože jsem nikdy nepotkala chlapa, který by se mi líbil tolik jako on,“ říká šedovlasá paní. Fotografie její tváře - zarámovaná před padesáti lety - by obstála i na titulní straně žurnálu Vogue. Krásná paní Schwarzová zůstala sama.Půl století trávila noci a dny v nemocnici jako zdravotní sestra. Před vánoci si zlomila nohu v krčku a do nemocnice musela jako pacientka. Nechali si ji tam až do ledna. Ze soucitu. Je jí osmdesát, nemá nikoho, kdo by jí doma uvařil, pomohl jí na záchod. „Měsíc jsem ležela ve špitále, takže jsem ušetřila tisíc korun,“ říká paní Schwarzová. To je samozřejmě absurdní. Jen s obtížemi si lze představit normální společnost, kde člověk pobytem v nemocnici „ušetří“. Za rok to už nebude možná ani v Československu.Prvního ledna 1993 vstoupí v platnost zákon o nemocničním pojištění. Potom už nikdo nebude zkoumat, jestli paní Schwarzová je nebo není sama. Pojišťovna uhradí nezbytnou terapii a lékaři ji propustí. Každý den v nemocnici navíc si stará paní bude muset zaplatit sama a z jejího důchodu to sotva bude možné. Sociální ústavy pro nemohoucí staré lidi praskají ve švech už teď. V domovech důchodců je přibližně tolik lidí, kolik jich na umístění teprve čeká.V…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
