Pane ministře, změní se nějak maďarská politika po visegrádském summitu?
Nemyslím si, že by se nějak měnila. Ostatně to celé pro mě není ničím novým. Již jako historik jsem se intenzívně zabýval dějinami této oblasti, zejména novověkými. Vztahy mezi Polskem, Československem a Maďarskem mne tedy již dlouho zajímají. A musím říci, že mám opravdu velkou radost, že tyto národy, tedy Poláci, Češi, Slováci, Maďaři a doufejme i další, nyní dostaly skutečnou šanci, aby své vzájemné vztahy postavily na nový základ. V historii tu byly spory a války, ale existovaly i přátelské vztahy. Nová Evropa však předurčuje, aby si tyto národy mezi sebou vytvořily trvale dobré vztahy. Dobré příklady můžeme najít i v historii, a to nejenom v případě německo-francouzského usmíření.
Nedávno jsem byl ve Švédsku. Skandinávské národy spolu vedly v minulosti nejméně tolik válek jako národy v Karpatské kotlině. Nyní je severská spolupráce sice na volném základě, ale přesto je dostatečně pevná. Proto je pro mne výtečným příkladem a ve visegrádské schůzce vidím slibný počátek spolupráce podobného charakteru.
Gorbačovovo prohlášení, že prvního dubna zanikne Varšavská smlouva, usnadnilo pravděpodobně i vaši situaci. Jak ale vidíte obranu těchto tří států do budoucna?
Domnívám se, že nám nehrozí vojenská intervence a ani nevidím často vzpomínané mocenské vakuum. Pro naše státy Varšavská smlouva beztak nikdy neznamenala ochranu. Jak dobře víme,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
