Násilí v Německu
Povrchní paralely s třicátými lety
Na první listopadový týden svolala fašizující Národní strana Německa (NPD) velkou demonstraci do Halle. V zemi zavládly všeobecné obavy, jak tato akce poškodí obraz o toleranci Spolkové republiky. Skandál typu Hoyerswerdy (nejbrutálnější útok na ubytovnu azylantů) se již neměl opakovat. Ostatně nápravě pošramocené pověsti měl nepřímo posloužit i řetěz demonstrací na podporu cizinců žijících v SRN. V Berlíně byl však dobrý úmysl osobního angažmá poznamenán nejasností pojmů. V západní části města se pod kuratelou zelených a sociální demokracie (SPD) demonstrovalo „proti násilí a nenávisti vůči cizincům“, ve východní části pod kuratelou demokratických socialistů (PDS, bývalí komunisté) a občanského Nového fóra „proti rasismu a napadání cizinců“.
„Zlí“ východní Němci
Nad rozlišením objektů, proti nimž se vlastně demonstruje, si marně lámal hlavu i berlínský tisk, a tak se museli účastníci smířit s tím, že vina je zřejmě na stále ještě přetrvávajícím pomyslném rozdělení města. Jednota zavládla až v okamžiku, kdy se v Lustgarten poblíž Alexanderplatzu obě demonstrace spojily. To se však již většinou demonstrovalo proti bonnským politikům, kteří svými debatami o formulaci azylového zákona spíše poskytují živnou půdu rasismu. Snaha prezentovat toleranci vůči cizincům nakonec překročila rámec vlastního smyslu a stalo se z ní poněkud beztvaré a samoúčelné politikum.Podobně jako tyto posuny není…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
