Mít tu drzost
Lustrace: pro a proti
Jak krásně dokáže Zdeněk Jičínský vyvolat dojem, že celý svět je proti lustračnímu zákonu, tím, že řekne, že nezná jedinou pozitivní reakci ze zahraničí! Já v zahraničí žiji (a z živé korespondence s mnoha přáteli vím, co se děje v Anglii, USA i v Kanadě) a mohu potvrdit, že zákon pozitivní reakci skutečně neměl. Jenže negativní také ne; proč by si tu někdo všímal cizích zákonů, které se nepříčí logice? Tady se nikdo nepozastaví nad tím, proč by zaměstnavatel neměl mít právo vybrat si zaměstnance na základě toho, co uchazeč v minulosti udělal nebo opomenul udělat, nebo členství v určitých organizacích, jímž prozrazuje morální či charakterové nedostatky nebo v nejlepším případě nedostatek zdravé soudnosti. Petra Uhla mohu ujistit, že přestože člověku, který má na svědomí promlčenou vraždu nebo byl tajemníkem okresního výboru komunistické strany, by nic nebránilo v tom, aby se ucházel o místo nejvyšší, v žádné demokratické zemi by neměl šanci být zvolen do jakékoli funkce nebo být státním zaměstnancem. Právě tak jako Ladislav Adamec by se tu nemohl stát poslancem, protože by se svým prostoduchým výrokem (viz Respekt 44/91) tak znemožnil, že by ho nikdo nevolil.Argumenty proti zákonu ukazují názorně důsledky dlouholeté izolace, která způsobila, že čs.veřejnost úplně ztratila cit pro to, jak se lidé ve světě dívají na pokusy komunistů a ex-komunistů o zachování své moci v zemích bývalého sovětského impéria. Normální…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
