V Tatrách bez občanských práv
Nač se ptát v referendu
Patřím od září r. 1990 (tedy od doby, kdy ani nejvyšší představitel federace nebyl ještě zcela přesvědčen o jeho potřebnosti) k přívržencům referenda. Přesto mě schválení zákona o referendu na počátku letošního léta nenaplnilo příliš velkým uspokojením. Pokusím se vysvětlit proč.
Podnájemníkem v Tatrách
Před několika měsíci bylo zveřejněno prohlášení Charty 77 ke státoprávní problematice. Vyzývalo k zachování společného státu jako „našeho společného domova“. V tomto kontextu by mě zajímalo, budu-li v tomto „domově“ i nadále stejně doma v Tatrách jako v Krkonoších.Ukazuje se, že nikoliv. I když referendum dopadne jednoznačně profederálně, orgán, který jsem nezvolil (SNR), může totiž za pět let vyhlásit referendum republikové, kterého se nebudu mít právo zúčastnit a na jehož základě mohu být v Tatrách zbaven občanských práv a prohlášen za cizince. Zákon o referendu tedy u nás - bez ohledu na výsledek referenda samotného - zavádí leninskou interpretaci práva na sebeurčení národů, která toto právo ztotožňuje s trvalým právem na odtržení republik.Ján Čarnogurský kdysi prohlásil, že právo na odtržení „přece ještě neznamená samotné odtržení“. To je jistě pravda. Vlastník či uživatel bytu má sice právo vykázat obtížnou návštěvu, ale to ještě neznamená, že bude ze svého bytu vyhazovat hosty šmahem. Nicméně je to právě právo, a nikoli jeho použití, které odlišuje domácí obyvatele od pouhých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
