Agon
Proč odolává snobismu
Šestidílný cyklus „Antologie české hudební avantgardy po roce 1960 a vybraná díla světové soudobé hudby“ uvedl Agon koncertem ze skladeb vhodných ke společenskému muzicírování. Nebylo náročné je poslouchat ani hrát. Posluchač musí překonat jen trochu teoretické nudy, která čiší ze skladeb jako Voices Zygmunta Krauze nebo Mignon Rudolfa Komorouse (obě z roku 1965) více než cokoliv jiného, pro co lidé obyčejně hudbě podléhají (namátkou: melodičnost, citovou působivost, magický rytmus, zvukovou bohatost nebo zvláštnost apod.). Mignon poutala alespoň zrak - čtyři hudebníci hráli z jakkoliv nastavitelné bílé kostky popsané geometrickou „notací“. O jedenáct let mladší Komorousova skladbička s názvem téměř delším než doba jejího trvání (At Your Memory the Transparent Tears Are Like Molten Lead pro violu da gamba a cembalo) byla nakonec smutná a ne chudá, jak se zdálo po několika počátečních taktech. Petr Kofroň ji v programu komentuje slovy: „Co se stalo s Rudolfem Komorousem v Kanadě? Jako by se jeho hudba vůbec o nic nesnažila. Smutek? Rezignace? Pokora?"Tištěný program ke všem šesti koncertům vydal časopis Konzerva/Na hudbu, texty připravili Martin Smolka, Miroslav Pudlák a Petr Kofroň. Důležitý je způsob, jakým vůdčí osobnosti Agonu provázejí své posluchače celým cyklem. Je to vlastně konfrontace jejich poznatků, názorů a zkušeností jako skladatelů a interpretů s komentáři, promluvami, články a "vyznáními“ obsaženými v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
