Nebezpečí „demokratury“
Demokracie v SSSR dosud nezvítězila
Stále častěji se v poslední době opakuje nejen z úst novinářů, ale i politologů propagandistický slogan o tom, že porážka srpnového puče byla jednoznačným vítězstvím demokratických sil. S takovým zjednodušením lze sotva souhlasit, dokonce ani tehdy, jde-li o ruskou politickou scénu, jež byla pro porážku puče rozhodující. Moskevský zpravodaj rádia Svoboda Michail Sokolov uvádí charakteristický příklad. Předseda ruského parlamentu profesor Ruslan Chazbulatov, který se kritické srpnové noci v rozhlase Bílého domu omlouval za své zcela nesprávné prognózy o možnosti puče, se koncem minulého týdne odvážil výroku: „Opozice je pro nás nyní neodpustitelný přepych. Nic takového si nemůžeme dovolit.“ Když na zasedání parlamentu navrhl poslanec Malkov zařadit i vystoupení čitského poslance Orechova, otázal se Chazbulatov zcela „demokraticky“: „Nestavěl se proti naší práci?“ A Malkov mu odpověděl: „Zcela loajální. Rolník.“ Nastolené kritérium loajality utíná hlavy všem, kdo smýšleli jinak. Paralela s přístupem bolševiků po říjnu 1917 se tu nabízí jako houska na krámě.
Převrácené pozice
V neexistujícím SSSR nyní existují dvě mocenské struktury - svazová a ruská. Je zřejmé, že svazová již nemá koho a co ovlivňovat, zatímco ruská se má čile k světu. Před pučem byla rozhodující moc SSSR, zatímco Rusko pouze vegetovalo na okraji. Projevovalo se to i v postavení obou prezidentů, tedy světovou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
