Příliš řídká síť
Západní Evropa a denacifikace
8.května 1945 vstoupila Stalinova vojska do Berlína, koalice demokratů a bolševiků zvítězila nad Hitlerem. Svědci hrůz z Auschwitzu, z Dachau a z Buchenwaldu byli svobodní. Milióny Němců začaly svou pouť z východoevropských států do Německa, statisíce otroků se vydaly na cestu v dobytčácích na Sibiř. Příslušníci Rudé armády se vraceli z nacistických zajateckých táborů, aby zaplnili komunistické tábory na Gulagu. Začaly procesy s nacisty, veřejné popravy. Demokratická Evropa se snažila vyrovnat s dědictvím minulosti.
Neviděli ďábla před sebou
Po druhé světové válce nebyli němečtí vůdcové obviněni jen z toho, že vedli agresivní válku, ale také ze zločinů proti lidskosti a z válečných zločinů (tento terminus technicus byl v mezinárodním právu zaveden v roce 1906). V červenci 1945 se Spojenci dohodli, že hlavní váleční zločinci musí být potrestáni. Potíže se splněním tohoto úkolu se však vynořily nečekaně brzy. Identifikace hlavních zločinců byla snadná, ale vítězové si nevěděli rady s lidmi z nižších vrstev nacistické hierarchie nebo s těmi, kteří nějakým způsobem kolaborovali s nacistickými nebo fašistickými stranami a organizacemi.Přísnost a rozsah politické očisty byly v evropských státech odlišné.V Belgii se očista týkala 634.000 osob, což je pro malou zemi (8 miliónů obyvatel) obrovské číslo. Soudní přelíčení se začalo v 87.000 případech, bylo odsouzeno 77.000 lidí.Oproti tomu v Rakousku,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
