Doznívání apartheidu
Jižní Afrika na cestě k demokracii
Legislativní úpravy posledních dvou let podryly dlouho a pracně budovaný systém apartheidu, ale představují teprve začátek dlouhého pochodu k vícerasové demokratické společnosti. Soustavný tlak odpůrců odděleného vývoje rasových skupin ukázal, že ani tak vyspělá a bohatá země, jako je JAR, nemůže trvale žít v neustálém vnitřním napětí. Prezident De Klerk a pretorijská vláda již dávno přestali doufat, že na nich po všech stránkách závislé bantustany někdo v zahraničí uzná za suverénní státy. Stejně nerealistické bylo chtít města „čistě bílá“, přitom však obklopená chabě vybavenými černošskými sídlišti, skutečným semeništěm násilností.
Záruky bezpečnosti bílých
Za studené války se apartheid legitimoval vůči Západu jako štít zadržující komunismus na jihu afrického kontinentu a mohlo se zdát, že tamější komunisté jsou jen černí. Tato představa však neodpovídá skutečnosti. Jihoafrická opozice je - navzdory rozporům mezi rasově orientovanými odborovými svazy - dodnes rasově promíchaná. Antisegregační síla s bezmála osmdesátiletou tradicí - Africký národní kongres (ANC) - neodkládá ani marxistickou frazeologii, ani násilné formy boje, i když k nim se míní uchýlit jen tehdy, bude-li současný proces reforem zablokován. Na straně černých však přetrvávají i kmenové rozpory. ANC s etnickou základnou v národnostní skupině Xhosa zůstává více než vážným sokem pro zulskou Inkathu. Ta se navíc zle…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
