Co ukázal puč
Ve zkoušce jsme propadli
Zpráva agentury Reuter o vojenském převratu v SSSR dorazila do Československa v pondělí 19.srpna o půl šesté ráno. V 6:00 ji už znaly všechny rozhodující osobnosti politické scény. Přesto trvalo plné čtyři dny, než se „k projednání vzniklé situace“ dokázaly sejít federální vláda a předsednictvo parlamentu. Naštěstí už nebylo o čem rokovat. Výbor pro stanné právo mezitím zkrachoval.„Chvála bohu, že to tak dopadlo,“ komentoval vývoj A.Dubček. „Jako prozíraví politici jsme věděli, kdy a jak se máme svolat. Praxe odhalila, že jsme se rozhodli správně a že jednání předsednictva nebylo žádoucí.“
Solidarita, která nepřišla
Dubčekův přístup, vydávající směs nejasného optimismu a pasivity za politickou prozíravost, není ojedinělý. V různých obměnách na něj v souvislosti s moskevskou krizí vsadila i řada jeho kolegů. Třeba R.Baťťěk, který ve čtvrtek před mimořádnou schůzí předsednictva FS řekl: „Když nezavřeli Jelcina, bylo mi jasné, že naše bezpečnostní situace není ohrožena ani v nejmenším. Proto nebylo nutné svolávat poslance a mně přišlo směšné, když jsem se dověděl, že ministr Dobrovský žene vojáky na hranici.“ Stejný pocit jistoty měl zřejmě i předseda branně-bezpečnostního výboru L.Lis. Zpráva o převratu ho zastihla ve Vídni, kterou projížděl na cestě do Milána. Cestu sice přerušil, ale do středy zůstal v hlavním městě Rakouska. Na zasedání krizového štábu v budově FMV přišel až ve čtvrtek v 16:00, den…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
