V socialismu doplácí každý na každého a všichni pak na komunistickou stranu. Zčásti přímo, zčásti nepřímo, ale mnohem více, na zhoubné důsledky její vedoucí úlohy. V komunisty řízené ekonomice, kde cena není cenou, kde zdánlivý zisk může být ztrátou, kde se ztrátovost plánuje a zisky odčerpávají, je rozsah vzájemného doplácení a okrádání obrovský. Jen se tomu všemu říká jinak: dotace a redistribuce.
Občan na občana
Občan, který bydlí v družstevním bytě, doplácí nepochybně na toho, kdo za průměrných 148 korun měsíčně bydlí ve stejně hodnotném bytě státním. Podíl sociálně slabších občanů ve státních bytech přitom není vyšší než v bytech družstevních; převažují zde zejména ti, kteří si na nepřízeň bývalého režimu rozhodně stěžovat nemohli. Ten, kdo bydlí ve vlastním rodinném domku, doplácí na obě skupiny obyvatel; i družstevní byty byly totiž dotovány státem.
Občan v malé obci nepochybně doplácí na nesmyslně levnou vodu, s níž měšťák vesele plýtvá. Lidé z města naopak dopláceli nemálo na preferovaný zemědělský komplex. Výsledek: každý na někoho doplácí, všichni se cítí šizeni a často nelze ani spočítat, kdo je zvýhodněn a kdo oškubán.
S doplácením tohoto druhu nemají nic společného náklady na školství, divadlo, knihovny, zdravotnictví apod. Zdravý člověk nebo kulturní ignorant je většinou nepoužije, ale každý potřebný k nim má volný přístup, na rozdíl od městského vodovodu či státního bytu.
Veřejné polemiky, kritika vlády ani stávkové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
