Historická podmíněnost

Nemá smysl Jiřímu Svobodovi podsouvat černé úmysly. Vyjděme tedy pouze z toho, co v rozhovoru řekl.

Alarmujícím přiznáním je nevypočitatelný relativismus. Šéf KSČM stále klade důraz na „geopolitickou nebo dobovou podmíněnost“ násilí a zločinů, případně na vliv „historických determinant“. Tak nám ovšem prozrazuje jediný možný závěr: v okamžiku, kdy by se opět změnila geopolitická situace k horšímu, přizpůsobilo by se jí zřejmě i chování komunistů.

Názorová pružnost necharakterizuje jen politiku strany jako celku, toto umění ovládá i J.Svoboda osobně. Pokud mu dojdou argumenty, prostě a jednoduše lže. Tvrdí například, že tézí o diktatuře proletariátu a revolučním násilí se čs.komunisté výslovně zřekli v brožurce s honosným názvem „Historické kořeny zápasu o novou levicovou stranu“. Není to pravda. Rukověť z olomouckého sjezdu sice obsahuje omáčku všech chutí, ale jednoznačné odsouzení diktatury proletariátu v ní nenajdeme. Pouze na straně 11 píší autoři, že tento pojem byl v gottwaldovském Československu „pseudomarxisticky zkreslen“. Ani jasné zřeknutí se násilných metod převzetí moci není k dispozici. Dočteme se jenom o „protilidové teorii zostřeného třídního boje“. Obyčejný a „lidový“ třídní boj zřejmě ke komunistické výzbroji dosud patří.

Podívejme se, co příručka káže o osobnostech v rozhovoru zmíněných: „Nadále považujeme Marxe a Engelse za velké myslitele a hlásíme se k základním metodologickým východiskům jejich díla.“ "Jsme přesvědčeni, že ani…