Stíhán in memoriam

Když Jiřího Lederera zavřeli v ČSSR potřetí během sedmi let, dělalo to i s minulou podmínkou tři a půl roku ve II.nápravně výchovné skupině. Poprvé byl ve vazbě roku 1970, v dvaasedmdesátém dostal dva roky za „hanobení státu světové socialistické soustavy“, po podpisu Charty 77 byl obžalován z podvracení republiky. (Republiku podvracel zejména tím, že posílal do zahraničí literární texty autorů, kteří u nás nesměli publikovat.)

Soukromé dějiny tohoto muže jsou dějinami jeho boje za druhé lidi a za obec. Metoda mravenčí, cesty přímé, pojetí mravné, provedení paličaté. Novinář každodennosti - výjimečný novinář. Proto ho také ze Svazu vyloučili už v roce 1954.

V Ostravě, kde si odpykával svůj poslední trest, mu učinili nabídku: zbývající dvouletku nemusí odsedět, jestliže se okamžitě vystěhuje z Československa. Odmítl to. Psal se rok 1978, on si zachoval vnitřní svobodu ve vnější nesvobodě a oni ho znenáviděli ještě víc; byl předurčen pro další kriminály, což mu také při nejbližší příležitosti dali najevo.

Sotva vyšel z vězení, rozryli mu svátečně uklizený byt, vypnuli telefon, sebrali řidičák, malé Monice způsobili duševní úraz surovým skandálem ve škole. Nemohl nic dělat - měl je v patách. Pak mu oznámili, že jeho polské ženě Elžbietě neprodlouží povolení k pobytu a vyvezou ji i s dcerkou za hranice. Konečně ho měli. Souhlasil s vystěhováním pod podmínkou, že bude současně propuštěna z vězení těžce nemocná žurnalistka Otka Bednářová. Vysmáli se mu. Vzepřel…