Nemáme co ztratit
Rozhovor s představitelem Demokratické strany Gramoz Pashko o volbách, nacionalismu a výhledech albánské opozice.
Jak jste se stal představitelem opozice v zemi nejhlubší izolace a totality v Evropě?
Před rokem jsem ještě byl členem Albánské strany práce, ale krátce před revolucí jsem z ní vystoupil, protože jsem nesouhlasil s názory tehdejšího vedení, a zapojil jsem se do opozičního hnutí. V prosinci loňského roku, když začala revoluce, jsem byl mezi studenty. Desátého prosince jsme založili první opoziční stranu v Albánii - Demokratickou stranu - a celou svou politickou kariéru jsem dělal právě v ní. Nyní se politikou zabývám mnohem více než v prosinci 1990. Albánská strana práce má teď kolem 120.000 členů, my už asi 100.000.
Byl jste někdy z politických důvodů zavřený?
Nikdy, ale chodil jsem pravidelně k výslechům. Měl jsem vlastně štěstí, protože rodina, ze které pocházím, měla hodně společného s historií Albánie. Můj dědeček byl biskupem ortodoxní církve, otec byl válečným hrdinou a v padesátých letech zastával funkci ministra výstavby. Tyto důvody vedly k tomu, že ke mně byl režim vlastně shovívavý. Ale přesto jsem byl nesčetněkrát kritizován za svoje projevy a články.
Nedávné volby byly podle komentátorů doprovázeny otevřeným porušováním volebního zákona. Můžete k tomu dodat konkrétní příklady?
Volby byly unfair, nejvíc se švindlovalo na venkově. Komunisté měli pod kontrolou masmédia, my jsme takové prostředky používat nemohli. Na venkově navštívili straničtí vůdci a příslušníci Sigurimi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
