Pozor, televize je lupa

A jako taková zvětšuje nejen chytrost, ale i její opak. Je krutým sebeklamem myslet si, že když někoho zajímavého udělala ještě zajímavějším, učiní tak s každým. Je to však sebeklam tak svůdný, že můžeme být jeho svědky den co den.

Dokud „profík“ před televizní kamerou nemá v ruce mikrofon, je jako krotitel bez biče: chovat se poměrně uctivě. Běda však, když se může začít vžívat do stereotypu sólisty, na kterém všichni visí očima. Snad v té chvíli opravdu věří, že ať řekne cokoli, bude to boží.

Bylo to v polovině listopadu, kdy se podařil parlamentnímu zpravodaji panu Dumbrovskému nechtěný vtip - průběh celodenních sporů našich volených zástupců charakterizoval ve večerních zprávách slovy: „po složité a nejednotné diskusi…“ přitom stačilo jen málo - představit si opak, po kterém jeho výtka volala, tedy jednotnou diskusi - a televizní kazatel si mohl ušetřit svou blamáž. (Nebyla by to blamáž, kdyby šlo o pouhé přeřeknutí - bohužel to bylo spíše podřeknutí).

Důkazem čerstvějšího data byla exhibice Romana Lipčíka v pořadu Adam a Eva. Tváří v tvář řídkému a nezastavitelnému toku jeho slovních výjevů byste museli buď mlčet, nebo umlčet jeho. Mladí výherci v estrádní soutěži ve stylu 50.let měli blíže k prvnímu řešení. R.Lipčík dlouze rozvíjel humorný nápad, že dva mladí výherci opačného pohlaví, kteří se doposud neznali, budou spolu trávit vyhranou rekreaci v jednom dvoulůžkovém pokoji. Doporučil jim kondom.

Pokušení televizí ovšem hrozí i větším duchům…