My nejsme Češi

Neznám ani jeden všestranně podepřený důvod, proč by chystaná ústava ČR musela zakotvovat jakékoli změny státoprávního charakteru. Změny v administrativně-správní rovině jsou jistě nezbytné, ale cesta ve směru „suverénních“, „samosprávných“ zemí je v naší dnešní situaci scestná. Meziválečná republika zavedla zemské zřízení (navíc v odlišné podobě, než si ji představují současní „moravští patrioti“) až v r.1927, tj. devět let po svém vzniku. Tehdejší politikové byli státníky - měli rozum, a proto také jiné, závažnější starosti. My je nemáme? Fungující samospráva měst a obcí spolu s účelnou, pragmatickou státní správou na úrovni okresů - toť klíč k řešení nejbližších a nejnaléhavějších úkolů v této oblasti. Naučme se nejdříve spravovat své společné záležitosti „dole“. Jen vyhledávání dobrých radních, starostů a úředníků dá přinejmenším více námahy než krájení českého státu od „zeleného stolu“.

Osobně nemám nic proti tomu, že se někdo cítí být Moravanem nebo Slezanem nebo se k těmto pospolitostem hlásí jako k jakýmsi etnickým celkům (byť jde ve skutečnosti o fenomény značně proměnlivé územně historické, resp. kulturní identity). Zemské vlastenectví, úcta k tradicím, minulosti a láska k rodnému kraji mi v žádném případě nejsou cizí či lhostejné. Jiná věc ovšem je politikářské zneužití těchto přirozených realit. V této souvislosti považuji za smutné, že se popřává sluchu různým „moravským ideologům“, kteří přehazují výhybky vývoje tím, že zaměňují pořadí výzev, na které…