Genocida iráckých Kurdů

Po porážce zatím posledního povstání iráckých Kurdů rozpoutal Saddám Husajn nevídaný teror. Zoufalá partyzánská válka v horách severního Iráku, kterou vedou Kurdové proti tyranii Bagdádu už od roku 1961, se po vítězství spojenců v Zálivu změnila v osvobozovací boj s celkem reálnou šancí na vítězství. Kurdové byli snad nejblíže svému národnímu snu, vytvoření samostatného Kurdistánu. Samozřejmě nikoli v jeho tradiční podobě - Kurdové žijí na území pěti států - ale přinejmenším v severní části Iráku, kterou měli ještě v březnu pod kontrolou. Nyní, na počátku dubna, se zdá, že odpor Kurdů byl zlomen za použití nejkrutějších prostředků: napalmu, chemických zbraní, letectva. Iráckým jednotkám už nejde o potlačení povstání. To, co se teď v severním Iráku děje, je genocida. Husajn zvolil konečné řešení - Kurdové mají být zničeni jednou provždy. Kurdské ztráty se zatím odhadují na 400.000 osob. To je více než 10% celkového počtu. Po pádu poslední významné bašty odporu, města Sulajmáníja, se téměř celý národ vydal na pochod do hor, k zatím zavřené turecké hranici, nebo do Íránu.

Televizi, která nás dosud spolehlivě provázela vítězným americkým tažením, jako by došel materiál. Den co den můžeme vidět uprchlíky na silnicích, mrtvá těla žen a dětí pobitých střelbou z vrtulníků. Reportáž občas vystřídá zpráva z amerických vojenských táborů; tam je klid. Iráčané kosící bezbranné lidi z bezpečné vzdálenosti jsou vojáci téže armády, která se Američanům ochotně vzdávala. Kurdské…