Po více než roce hospodářských reforem máme stále centrálně řízenou ekonomiku. Vláda toho nejdříve mnoho naslibovala, ale velký počet nedávno přijatých zákonů nasvědčuje, že pod vlivem skutečných nebo smyšlených tlaků začala dělat kompromisy. Některé přijaté zákony vytvářejí hospodářské mechanismy, které mají bohužel s trhem máloco společného. Vláda slibuje, že jejich použití bude pouze dočasné, ale nikdo neříká, jak dlouho tato dočasnost potrvá.Od 1.ledna příštího roku se má konečně uskutečnit proklamovaná liberalizace cen. Samotný zákon o liberalizaci cen je dobrý, ale dodatky tyto dobré myšlenky zneškodňují. Vlastně se vůbec nejedná o cenovou liberalizaci, ale spíš o novou formu cenové regulace. Vláda si vyhrazuje právo a hodlá nadále regulovat ceny tak, jak uzná za vhodné.
Federální ministerstvo financí (FMF) má pro regulaci cen k dispozici tři metody. První je úřední stanovení maximálních cen, nebo přímo určení cen, které může prodávající žádat. O tragických důsledcích určování cen se už poučily mnohé země, které toto opatření použily a po odstranění regulací musely zápasit s hyperinflací. Tato forma cenové regulace není nijak odlišná od metod předrevolučního režimu a není třeba rozebírat její protichůdnost s vytčeným cílem - tržním hospodářstvím.
Druhá metoda určuje způsob, jakým může být cena odvozena. Tímto se vláda přímo plete do ekonomického rozhodování podniků. Mimo jiné také určuje velikost podnikového zisku. Podniku je zakázáno účtovat do ceny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
