Lotyšsko, pobaltská republika rozlohou větší než Čechy, má s naší zemí mnoho společného. Staletou cizí nadvládu, bouřlivé národní obrození, spojenectví českých legionářů a lotyšských střelců, vyhlášení nezávislé republiky na konci první světové války, oba prosperující demokratické státy byly zrazeny velmocemi na začátku druhé. Na rozdíl od ostatních zemí, obsazených v této válce, zůstává Lotyšsko, stejně jako Litva a Estonsko, obětí impéria dosud. Padesát let sovětského panství, přerušených tříletou hitlerovskou okupací, přivedlo Lotyšsko a lotyšský národ do jedné z nejhlubších krizí v jeho historii. Jako v minulém století začal znovu boj o záchranu jazyka, kultury, národa a jeho země, v níž žije již 4000 let. Vítězství Lotyšské lidové fronty v letošních parlamentních volbách potvrdilo vůli obyvatel opět žít ve vlastním, nezávislém státě. 4.května tohoto roku přijala Nejvyšší rada Lotyšska Deklaraci o obnovení nezávislosti Lotyšské republiky. Při návštěvě Rigy v polovině září jsme se zeptali jejího předsedy Anatolijse Gorbunovse:
Pane předsedo, jak se změnily vztahy mezi Lotyšskem a Moskvou od přijetí Deklarace?
Především se změnila politická situace v samotném Lotyšsku. Vláda parlamentu předložila svůj program, vycházející z Deklarace o nezávislosti, a poslanci to přijali téměř všemi hlasy. Vyhlášení nezávislosti fakticky nemá alternativu. To chápe i opozice, takže řeč může být jen o cestách, jak této nezávislosti dosáhnout. Vnější…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
