V Izraeli se vypráví tento vtip:Knesset (místní parlament) debatuje o tom, jak by se dal zlepšit neutěšený stav hospodářství.Návrh jednoho poslance: „Podívejte se na Němce a Japonce. Navrhuji vyhlásit válku Spojeným státům a prohrát."Bouřlivý potlesk. Po chvíli jeden stařičký poslanec namítne: "No jo, ale co kdybychom vyhráli.“
Nebudeme dnes mluvit o Izraeli (snad někdy příště), nýbrž o Itálii, jejíž cesta z hladové a bosé bídy čtyřicátých let k nynějšímu postavení páté nejbohatší země světa, bez přímé americké pomoci, je asi největší hospodářský zázrak století a pravděpodobně nejvhodnější model pro československé hospodářství.
Všeobecně se má za to, že Itálie prohrála válku. To je omyl. Italské jednotky v severní Africe přešly na stranu Spojenců už v roce 1943, na Sicílii nechaly Američany projít téměř bez výstřelu, a když Itálii přišli Němci na pomoc (tedy když ji okupovali), uráželo jejich chování Italy natolik, že v roce 1944 přebíhaly ke Spojencům a k partyzánům i celé fašistické oddíly. Málokdo například ví, že italská okupační správa v Nice a Savojsku po celou válku odmítala transportovat třicet tisíc francouzských Židů a že z padesáti tisíc Židů italských se Němcům podařilo odvézt jen osm tisíc; ostatní vyvezli Italové hluboko na jih nebo poschovávali po vesnicích a klášterech.
Itálie tedy válku neprohrála, nýbrž vyhrála, stála na straně Spojenců. To se jí hospodářsky nevyplatilo, protože se připravila o přímou americkou pomoc, kterou dostalo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
