Začátek katastrofálního stavu Pražských lázní musíme hledat již v samotném vzniku tohoto podniku. Nesmyslný konglomerát byl založen jako řada jemu podobných ve velikášských 50.letech násilným sloučením městských a převážně soukromých provozoven. Tehdy se pod jednu střechu dostaly různorodé lázně a koupaliště, které dříve samy o sobě více či méně dobře sloužily a prosperovaly. Mamutí podnik měl však brzy problémy s obojím. A problémy v průběhu let jenom rostly. Centrální řízení, nezájem a obyčejné drancování nových správců udělaly své. Podnik se začal nepozorovaně, avšak o to intenzivněji hroutit. Pár zchátralých secesních domečků odstranily v průběhu času buldozery a na dveřích v minulosti nejvyhledávanějších lázní - Karlových a Na Slupi - se objevily petlice, ze kterých přes všechny plánované projekty nezmizely zámky dodnes. Jen několik málo provozoven, kde zůstali správci původní majitelé, jako např. koupaliště v Divoké Šárce, dokázalo všeobecnému úpadku vzdorovat.
Drtivá většina dalších z dvaadvaceti provozoven, které dosud fungují, je v kritickém stavu. Odhlédneme-li od zanedbanosti jejich zevnějšku a zastaralosti vnitřku, zjistíme ještě další problém, který z předchozích zákonitě vyplývá: většina lázní je ekonomicky těžce ztrátových. Argument, že podobná zařízení nejsou soběstačná nikde na světě, kterým se mě snažil usadit ředitel Pražských lázní J.Hroník, je v konfrontaci se současným stavem jen hodně alibistickou frází.Příčin, proč lázně v Praze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
